Tento článek je pokračováním předchozího dílu.
Aneb ne vždy to musí dopadnout dobře…

Hodně dlouhou dobu jsem chodil okolo bedny s Tualatinem v dílně a neměl se k tomu zkusit se přehoupnout přes těch 1900MHz, protože jsem tak nějak tušil, že to bude asi zbytečná práce – Peltier už v původním sestavení běžel sotva na 12V a to není zrovna ideální výkon a tím spíš, že jsem tak nějak tušil, že použité napětí 1.65V, které šlo na procesor, není dostatečné. A tak si ty Vánoce, co se rychle blíží, pěkně přitvrdíme.
#1 – DELID
Když už jsem to úplně celé rozebral, udělal jsem něco, co jsem nechtěl a co je mi proti srsti. Rozvaděč tepla se tak pro troše námahy poroučel z procesoru pryč a ukázalo se jádro Celeronu ve vší „kráse“. Proti předchozí generaci je jádro vyráběné pomocí modernějšího procesu a tak je celkem drobné. Odvod tepla z něj bude náročnější, ale s tím se ještě poprat dá.
Rozvaděč jde z procesoru sundat celkem snadno. Najdete spoustu návodů, ze kterých vychází jako nejlepší řešení tenký odlamovací nůž. Osobně jsem ale využil hodně ostré ne zrovna malé dláto (10-12mm). Za rozvaděč procesor upnul do svěráku a dlátem od rohu opatrně odloupl zbytek. Jen je třeba dát pozor, aby se destička procesoru neprohnula a neprasklo jádro. Rozvaděč samotný je naopak hodně masivní a vydrží toho asi celkem dost.
Pak stačilo jen vyčistit suchou ztvrdlou pastu z procesoru a vyzkoušet, zda vše funguje jak má. A dobrou zprávou bylo, že procesor naskočil bez problémů na základním taktu 13×100 (1300MHz).
#2 – Když 1.65V nestačí
Následovalo vyjmutí procesoru z desky a úprava napětí pomocí pospojování správných nožiček tady. Tabulku, ve které je vše potřebné, najdete v nedávno uvedeném článku. V základu má procesor spojený s pinem VSS pouze pin VID2, my potřebujeme naopak spojit pin VID1 a VID3 a izolovat VID2. Izolaci pinu zle provést nějakým lakem nebo barvou. Spojení pinů naopak klasicky tenkým měděným drátkem.
Vše se podařilo a procesor na první dobrou naskakuje stále na taktu 1300MHz a AIDA ukazovala napětí 1.825V. Už na 1300MHz bylo cítit, že procesor o dost více topí a že bude určitě radost chladit odhadem 70-80W na tak malém jádře na dostatečně nízké teploty (pod 10°C, alespoň v klidu, ne o moc více v zátěži).

#3 – Sestavení kompletního chlazení a test
V další fázi došlo na sestavení celého chlazení. Tentokrát jsem nenechal nic náhodě a celé chlazení pospojoval a poslepoval tak, aby se nemohla snadno dostávat vlhkost na spodní (chladnou) stranu Peltieru, které zůstala většina na vzduchu. Mimochodem to vidím jako největší problém – naprostá většina výkonu chlazení jde mimo jádro, bude se chladit i tak plochou větší než je skutečná velikost jádra, ale nebude to optimální, nemluvě o možnosti, že začne promrzat okolí jádra/patice.
Místo původního hliníkového chladiče jsem osadil velkou věž se šesti heatpipe, která se osvědčila při pokusech s Pentiem MMX. Zůstal na ní i původní ventilátor obřích rozměrů i spotřeby (12V/1.3A – dalších 16W spotřeby), který vyžaduje samostatné napájení. Pro první test ale vše běželo jen s malým 80mm ventilátorem. I Peltier běžel jen na 12V a mohl jsem tak udělat první test, zda je vše na správném místě.
Po spuštění měl procesor bez zapnutého Peltieru v Biosu 30-35°C, to platilo i pro Windows, kde teplota kolísala díky velké věži mezi 30-40°C. Po zapnutí Peltiera teplota velmi prudce klesala. Odstranění rozvaděče tepla má jasný pozitivní efekt – není třeba chladit celý objem rozvaděče a tepelná kapacita je nízká. Teplota klesla a po chvíli se ustálila na 8-9°C, v zátěži pak rostla ke 20°C (a to je stále moc, ale nejedeme na plný výkon). To je lepší výsledek než předtím.
#4 – rychlá zkouška 1.73GHz
V původním sestavení na 1.65V se dal procesor spustit i bez Peltiera na 1.73GHz a tak jsem to zkusil i tady. Bál jsem se, že vyšší napětí už bude v tomhle ohledu příliš (jádro produkuje opravdu hodně tepla, procesor má mít 20-30W, teď bude mít okolo těch 70W určitě) a obava byla správná. Procesor topí tolik, že není stabilní. A to ani s Peltierem se sníženým výkonem, který spíná současně se startem počítače a procesor tak není nachlazený dopředu.
Nicméně jsem několikrát zkusit stisknout resetovací tlačítko a díky chladnutí čipu postupně počítač alespoň trochu postupovat směrem k POST. Bojím se ale, že přijde na řadu rozborka a snížení napětí na nějakou hodnotu mezi 1.65V a 1.85V.

#5 – dokončení chlazení a test na 1.3GHz
Dokončil jsem tedy úpravu chlazení dle testů u Pentia MMX – tedy samostatný zdroj ventilátoru, který lze spustit dopředu a samostatný zdroj Peltiera s volitelným napětí a řízením výkonu. Díky tomu lze Procesor nachladit před startem počítače na provozní teplotu a to mi doufám pomůže překonat neochotu startovat na napětí 1.825V přímo.
Zkusil jsem udělat test na 1.3GHz. Nachladil jsem procesor a spustil počítač – v biosu ukazoval po 10-15s běhu procesor teplotu 7°C (nachlazení funguje, až budu mít teplotní čidlo, zkusím zjistit, na kolik Peltier podchladí jádro). Pokračoval jsem do Windows, ve kterých už i v klidu bylo v původním sestavením dosaženo teplot okolo 15°C a více. Příjemným překvapením bylo vidět v AIDA64 pouhých 8°C. Ihned jsem otestoval plnou zátěž a sledoval teplotu, která prudce vyskočila (chybí rozvaděč tepla) na 15-16°C. Po ukončení zátěže pak stejně bleskově spadla zpět na 8°C.
Za mě velká spokojenost – rozvaděč má velkou tepelnou kapacitu, která může krátkodobě pomoci při startu (nachlazení procesoru), ale dlouhodobě spíše škodí, protože při krátkých pauzách ve vytížení procesoru nedochází k jeho úplnému dochlazení a spíše dochází k postupné akumulaci tepla a pomalému růstu teploty (nebo alespoň startům teploty z vyšší teploty než je nutné). Při tomhle testu už měl Peltier finální výkon okolo 110-115W (pokud budu chtít víc, musím vyměnit zdroj u Peltiera). Chlazení ale nemá optimální průtok vzduchu a budu na něm muset ještě zapracovat (chladič fouká v bedně – ano, jedu uvnitř bedny – do zadní stěny, musím dostat vzduch ven a není ho úplně málo). Naopak nespokojený jsem se zdrojem, který po zkušebním zatížení 80W na 12V větvi už měl značné problémy s udržením napětí právě na 12V větvi (padalo na 11.5V).

#6 – první testy s nachlazením jádra a konec
Tak jsem se dostal k testům s nachlazeným jádrem. Ventilátor puštěný, Peltier jede po nastavení 13.25V na maximální možný výkon a spouštím počítač. Bohužel POST se nekoná a já rozbírám celé chlazení až k Peltierovi. Procesor nepostuje ani na základních 100MHz FSB a zcela chladný vypnutý Peltier (a tedy i procesor) ukazuje důvod, proč se tak děje. Po vyjmutí procesoru z patice si všímám mírného naklonění (tak možná 1°) Peltieru od základny procesoru a je jasno. Přes noc si chlazení sednulo a i ten sotva stupeň náklonu znamenal vytvoření mezírky mezi jádrem a chladičem. Jaký to má následek pro procesor bez rozvaděče a ještě navíc na 1.825V je jasné – Celeron se se mnou rozloučil. Jak já ten DELID nenávidím, bez něj by se to nestalo. Takže pro tenhle den je to konečná.
