Petr Pilný

Nerozumíte počítačům? Já občas také ne...

Celeron 1300MHz (Tualatin) – z rodu plného legend – Díl 2.

Tento článek je pokračováním předchozího dílu.

Aneb ne vždy to musí dopadnout dobře…

S a bez – operace, kterou nemám rád, běžně ji nedělám a tentokrát se mi i nevyplatila

Hodně dlouhou dobu jsem chodil okolo bedny s Tualatinem v dílně a neměl se k tomu zkusit se přehoupnout přes těch 1900MHz, protože jsem tak nějak tušil, že to bude asi zbytečná práce – Peltier už v původním sestavení běžel sotva na 12V a to není zrovna ideální výkon a tím spíš, že jsem tak nějak tušil, že použité napětí 1.65V, které šlo na procesor, není dostatečné. A tak si ty Vánoce, co se rychle blíží, pěkně přitvrdíme.

#1 – DELID

Když už jsem to úplně celé rozebral, udělal jsem něco, co jsem nechtěl a co je mi proti srsti. Rozvaděč tepla se tak pro troše námahy poroučel z procesoru pryč a ukázalo se jádro Celeronu ve vší „kráse“. Proti předchozí generaci je jádro vyráběné pomocí modernějšího procesu a tak je celkem drobné. Odvod tepla z něj bude náročnější, ale s tím se ještě poprat dá.

Rozvaděč jde z procesoru sundat celkem snadno. Najdete spoustu návodů, ze kterých vychází jako nejlepší řešení tenký odlamovací nůž. Osobně jsem ale využil hodně ostré ne zrovna malé dláto (10-12mm). Za rozvaděč procesor upnul do svěráku a dlátem od rohu opatrně odloupl zbytek. Jen je třeba dát pozor, aby se destička procesoru neprohnula a neprasklo jádro. Rozvaděč samotný je naopak hodně masivní a vydrží toho asi celkem dost.

Pak stačilo jen vyčistit suchou ztvrdlou pastu z procesoru a vyzkoušet, zda vše funguje jak má. A dobrou zprávou bylo, že procesor naskočil bez problémů na základním taktu 13×100 (1300MHz).

#2 – Když 1.65V nestačí

Následovalo vyjmutí procesoru z desky a úprava napětí pomocí pospojování správných nožiček tady. Tabulku, ve které je vše potřebné, najdete v nedávno uvedeném článku. V základu má procesor spojený s pinem VSS pouze pin VID2, my potřebujeme naopak spojit pin VID1 a VID3 a izolovat VID2. Izolaci pinu zle provést nějakým lakem nebo barvou. Spojení pinů naopak klasicky tenkým měděným drátkem.

Vše se podařilo a procesor na první dobrou naskakuje stále na taktu 1300MHz a AIDA ukazovala napětí 1.825V. Už na 1300MHz bylo cítit, že procesor o dost více topí a že bude určitě radost chladit odhadem 70-80W na tak malém jádře na dostatečně nízké teploty (pod 10°C, alespoň v klidu, ne o moc více v zátěži).

Po odstranění rozvaděče vypadá procesor až na velikost jádra jako předchozí generace

#3 – Sestavení kompletního chlazení a test

V další fázi došlo na sestavení celého chlazení. Tentokrát jsem nenechal nic náhodě a celé chlazení pospojoval a poslepoval tak, aby se nemohla snadno dostávat vlhkost na spodní (chladnou) stranu Peltieru, které zůstala většina na vzduchu. Mimochodem to vidím jako největší problém – naprostá většina výkonu chlazení jde mimo jádro, bude se chladit i tak plochou větší než je skutečná velikost jádra, ale nebude to optimální, nemluvě o možnosti, že začne promrzat okolí jádra/patice.

Místo původního hliníkového chladiče jsem osadil velkou věž se šesti heatpipe, která se osvědčila při pokusech s Pentiem MMX. Zůstal na ní i původní ventilátor obřích rozměrů i spotřeby (12V/1.3A – dalších 16W spotřeby), který vyžaduje samostatné napájení. Pro první test ale vše běželo jen s malým 80mm ventilátorem. I Peltier běžel jen na 12V a mohl jsem tak udělat první test, zda je vše na správném místě.

Po spuštění měl procesor bez zapnutého Peltieru v Biosu 30-35°C, to platilo i pro Windows, kde teplota kolísala díky velké věži mezi 30-40°C. Po zapnutí Peltiera teplota velmi prudce klesala. Odstranění rozvaděče tepla má jasný pozitivní efekt – není třeba chladit celý objem rozvaděče a tepelná kapacita je nízká. Teplota klesla a po chvíli se ustálila na 8-9°C, v zátěži pak rostla ke 20°C (a to je stále moc, ale nejedeme na plný výkon). To je lepší výsledek než předtím.

#4 – rychlá zkouška 1.73GHz

V původním sestavení na 1.65V se dal procesor spustit i bez Peltiera na 1.73GHz a tak jsem to zkusil i tady. Bál jsem se, že vyšší napětí už bude v tomhle ohledu příliš (jádro produkuje opravdu hodně tepla, procesor má mít 20-30W, teď bude mít okolo těch 70W určitě) a obava byla správná. Procesor topí tolik, že není stabilní. A to ani s Peltierem se sníženým výkonem, který spíná současně se startem počítače a procesor tak není nachlazený dopředu.

Nicméně jsem několikrát zkusit stisknout resetovací tlačítko a díky chladnutí čipu postupně počítač alespoň trochu postupovat směrem k POST. Bojím se ale, že přijde na řadu rozborka a snížení napětí na nějakou hodnotu mezi 1.65V a 1.85V.

Tentokrát jsem i lepil Peltier, aby se nehnul a aby se nesrážela voda, na tu první variantu to ale nestačilo

#5 – dokončení chlazení a test na 1.3GHz

Dokončil jsem tedy úpravu chlazení dle testů u Pentia MMX – tedy samostatný zdroj ventilátoru, který lze spustit dopředu a samostatný zdroj Peltiera s volitelným napětí a řízením výkonu. Díky tomu lze Procesor nachladit před startem počítače na provozní teplotu a to mi doufám pomůže překonat neochotu startovat na napětí 1.825V přímo.

Zkusil jsem udělat test na 1.3GHz. Nachladil jsem procesor a spustil počítač – v biosu ukazoval po 10-15s běhu procesor teplotu 7°C (nachlazení funguje, až budu mít teplotní čidlo, zkusím zjistit, na kolik Peltier podchladí jádro). Pokračoval jsem do Windows, ve kterých už i v klidu bylo v původním sestavením dosaženo teplot okolo 15°C a více. Příjemným překvapením bylo vidět v AIDA64 pouhých 8°C. Ihned jsem otestoval plnou zátěž a sledoval teplotu, která prudce vyskočila (chybí rozvaděč tepla) na 15-16°C. Po ukončení zátěže pak stejně bleskově spadla zpět na 8°C.

Za mě velká spokojenost – rozvaděč má velkou tepelnou kapacitu, která může krátkodobě pomoci při startu (nachlazení procesoru), ale dlouhodobě spíše škodí, protože při krátkých pauzách ve vytížení procesoru nedochází k jeho úplnému dochlazení a spíše dochází k postupné akumulaci tepla a pomalému růstu teploty (nebo alespoň startům teploty z vyšší teploty než je nutné). Při tomhle testu už měl Peltier finální výkon okolo 110-115W (pokud budu chtít víc, musím vyměnit zdroj u Peltiera). Chlazení ale nemá optimální průtok vzduchu a budu na něm muset ještě zapracovat (chladič fouká v bedně – ano, jedu uvnitř bedny – do zadní stěny, musím dostat vzduch ven a není ho úplně málo). Naopak nespokojený jsem se zdrojem, který po zkušebním zatížení 80W na 12V větvi už měl značné problémy s udržením napětí právě na 12V větvi (padalo na 11.5V).

Masivní věž dokáže uchladit bez problémů u Peltier se spotřebou 120-150W

#6 – první testy s nachlazením jádra a konec

Tak jsem se dostal k testům s nachlazeným jádrem. Ventilátor puštěný, Peltier jede po nastavení 13.25V na maximální možný výkon a spouštím počítač. Bohužel POST se nekoná a já rozbírám celé chlazení až k Peltierovi. Procesor nepostuje ani na základních 100MHz FSB a zcela chladný vypnutý Peltier (a tedy i procesor) ukazuje důvod, proč se tak děje. Po vyjmutí procesoru z patice si všímám mírného naklonění (tak možná 1°) Peltieru od základny procesoru a je jasno. Přes noc si chlazení sednulo a i ten sotva stupeň náklonu znamenal vytvoření mezírky mezi jádrem a chladičem. Jaký to má následek pro procesor bez rozvaděče a ještě navíc na 1.825V je jasné – Celeron se se mnou rozloučil. Jak já ten DELID nenávidím, bez něj by se to nestalo. Takže pro tenhle den je to konečná.

Vyžaduje to ale opravdu velký ventilátor
Přesunout se na začátek