V dnešním rychlém testu se vrátíme do roku 1998 a já si přidám na web své první Pentium II. A aby to nebylo jen o testu nějaké obyčejné Slot 1 sestavy, vezmeme si dnes na stůl bednu obřích rozměrů, ve které tikají Pentia II hned dvě! Konkrétně se jedná o novější Deschutes s frekvencí 400MHz, 512k L2 a 100MHz systémovou sběrnicí.
Pár fotek monstra, jen celou bednu nafocenou nemám, líbí se mi čtvercové čelo
Soupis hardwaru pak doplníme o moje první setkání (provoz) SCSI a to jak na straně CD-ROM mechaniky, tak i pevných disků. Pevný disk je tu o velké kapacitě 9GB a na svou dobu slušný výkon má i díky 10000 otáčkám za minutu, které se ani neprojevují na zvýšené hlučnosti sestavy (především díky tomu, že je poměrně hlučná už sama o sobě, hluk ale nekolísá a tak je to v rámci možností v pořádku). Bedna má možnost osazení až šesti SCSI disků (dělala se i varianta pro pouze čtyři).
AIDA64 – základní informace
Pro doplnění tu pak máme dva moduly pamětí SDRAM o kapacitě 256MB každý, 100MHz, časování 3-2-2 a vše s ECC. Pro potřeby rozšíření jsou tu dva volné sloty, celková maximální kapacita pak byla 1GB. Pro rok 1998 řekněme více než dostatečná.
Na základní desce (opravdu velké) je pak integrována Ati Rage PRO AGP s ostudnou kapacitou 2MB, která zvládá díky nedostatku paměti pouze 256 barev při rozlišení 1280×1024, při 1024×768 pak umožní nastavení i 16bit barevné hloubky. Deska jako taková pak má k dispozici pěknou řádku PCI a ISA slotů. AGP bohužel chybí. Vše tiká pod vedením velmi oblíbeného chipsetu 440BX.
Jako operační systém jsem trochu nevhodně zvolil Windows XP SP3 – má to jednu velkou výhodu, v instalaci je obsažen driver SCSI a tak jsem si ušetřil trápení s hledáním ovladače a disketami.
AIDA64
V části CPU testů se díky druhému vláknu dostáváme výkonem vysoko nad Celeron, Duron i Athlon s frekvencemi 600-700 MHz. V některých je pak na dostřel i první Pentium 4 nebo třeba Athlon 1.4GHz, Athlon XP 1600+. Hrubého výkonu je tak opravdu dost (vzhledem k roku vzniku).
Výsledky testů AIDA64 – část CPU
Naopak u testů FPU se povětšinou hodně projeví stáří – postupně se na tento typ zátěže tlačilo víc a víc. O něco mladší Duron, Celeron i Athlon do 700MHz sestava dvou Pentií II porazí, výše už ale nemíří.
Výsledky testů AIDA64 – část FPU
Přístup do paměti je na svou dobu celkem rychlý, kazí to pomalejší zápis a velmi vysoké latence. Na obranu Pentia II – tady se to začalo hodně zlepšovat až o dost později.
Výsledky testů AIDA64 – část paměť a L1/L2
Celkově vzato má dvojice Pentií II výkonu v době svého vzniku více než dost, kdo využil dvě vlákna, získal hrubý výkon na pár let dostačující. A i ten, kdo dokázal vytížit jen jedno jádro, dostal benefit v podobě rychlého a svižného operačního systému a možnost pracovat i v případě plné zátěže jednoho vlákna bez výrazných prodlev.
HDTune
Pevný disk pak předvedl na svoje stáří celkem slušný výkon. Navíc bez propadů výkonu a bez vadných sektorů. Rychlost čtení okolo 17 MB/s se může zdát nízká, ale jsme v roce 1998. A to samé platí i pro kapacitu. Každý rok v téhle době byl obrovským pokrokem kupředu. Stačí se podívat na testy obyčejných 40GB disků z let 2002 – IOPS byly o třetinu nižší a rychlost čtení byla až od 1MB bloků výše.
Disk je i přes vysoké otáčky celkem tichý, to ale neplatí pro velmi hlučný pohyb hlaviček, přiznám se, že jsem hlučnější disk asi neměl.
HDTune – výsledky testů
Závěrem
Co napsat nakonec? Konečně deska na dva procesory a celkem pěkný stroj, bohužel tedy trošku velký. Určitě si bude hledat nového majitele. Bedna dostala trošku zabrat (pár bouchanců, škrábance, chybí jedna objímka na šroubek, doplňoval jsem alespoň nouzově jednu nožku), ale jinak to vypadá po stránce HW, že vše je „jako nové“! Škoda, že mám jen stejné CPU, ale ne stejný chladič. Vypadá to parádně.